|
tel.: (+420) 603 232 212, (+420) 465 320 627 e-mail: hrad.litice@seznam.cz web: http://hrad.litice.sweb.cz/ |
Turistické informace
Expozice
Návštěvní doba
Vstupné
Dostupnost hradu
Plán hradu a okolí
Prohlídka hradu
Upomínkové předměty
Okolní památky
Historie
Přehled majitelů
Erby majitelů
Historie hradu
Pověsti
Články
Kalendář
Program sezóny 2009
Sezóna 2008
Sezóna 2007
Sezóna 2006
Sezóna
2005
Sezóna 2004
Sezóna 2003
Minulé sezóny
Fotogalerie
Fotografie 1
Fotografie 2
Fotografie 3
Fotografie - mapa
Odkazy a literatura
Literatura a články
Webové stránky
O stránkách
Návštěvnost stránek
Kontakt
Struktura stránek
Vývoj stránek (novinky)
V dnešní době je celý hrad Litice dílem přestavby Jiřího z Poděbrad z
roku 1468, jak hlásá nápis na vstupní bráně.
Celý hrad byl postaven podle jednotného plánu v nepříliš velkém časovém
rozmezí a letopočet 1468 na vstupní bráně označuje patrně již úplné
dokončení stavby. Jeho význam v následující době však značně poklesl.
Ve svém půdorysném uspořádání představuje hrad do jisté míry dovršení
vývoje středověkého hradu. Jeho dvoupalácová disposice s úzkými bočními
křídly přistavěnými k obvodním zdem uzavírajícím ve svém středu vnitřní
prostor pravoúhlého nádvoří opouští orientaci středověkého hradu a jeho
ustálených znaků a ve své pravidelné souměrnosti znamená spíše přechodný
článek vývoje směřujícího více k pozdějšímu typu renesančního zámku.
Myšlenka dvoupatrové hradní disposice není úplně nová a její vývoj můžeme
sledovat již od poloviny 14. stol.
Obranná složka opevnění zde byla již
úplně vyloučena a oddělena od vnitřního hradu, který se měl stát pohodlným a
intimně uzavřeným obydlím. Přitom bezpečnost a obrana vlastního paláce byla
zajištěna tím, že jediný přístup vedl pouze představeným schodištěm a
padacím mostem, který bylo možno v době nebezpečí lehko zvednout a zamezit
tak vstupu do hradu. Vnější systém opevnění - nižší parkánová zídka a vnější hradební zeď
- byly uspořádány a přizpůsobeny novodobé válečné
technice využívající výhod palných zbraní. Proto byly hradební zdi opatřeny
mohutnými baštami válcovitého a věžovitého tvaru široko otevřenými na
vnější straně, aby zde k úzkým střílnám přistavěná děla mohla zaujmout
palebné postavení do tří různých směrů, zatímco na ochozu hradeb chráněni
cimbuřím se mohli dobře pohybovat vojáci se samostříly. Také věž hradu
pozbyla již úplně své výrazné individuality a funkční podstaty tím, že úplně
splynula s palácem a stala se nedílnou součástí obydlí.
Vnější fasády obou paláců byly bez jakýchkoliv architektonických článků a
členění. Pouze fasády do nádvoří byly přívětivější dvojí řadou nepravidelně
rozmístěných oken. Přesto však hrad nepostrádal malebnosti, kterou mu
dodávaly vysoké a strmé střechy pokryté šindelem i subtilní věž s podsebitím
a jehlancovou, vysoko přečnívající střechou.
Srovnáme-li hrad Jiřího z
Poděbrad jako soukromý královský hrad se stavbami předchozích generací,
zvláště pak s hrady Václava IV., zjišťujeme, že celá stavba je mnohem
prostší a výtvarně chudší. S hlubokou společenskou proměnou, oprošťující se
z vázanosti středověkým řádem, která se u nás ohlásila husitským hnutím,
nutně pokračoval i složitý proces proměny nazírání i ve výtvarném umění. Na
prahu doby, v níž daleko silněji vystupuje do popředí vliv měšťanstva,
ztratilo postupně i umění svoji individualistickou výlučnost a přibližovalo
se více nové věcnosti. Tak se nám hrad Litice jeví jako reakce na přejemnělé
dvorské umění doby Václavovy a zároveň jako vývojový článek doby přechodu k
renesanci.
Další staletí již hrad stavebně ničím novým neobohatila. Jakmile od
osmdesátých let 17. století přestal být obýván, byl jeho osud zpečetěn. Před
úplným zchátráním byl sice čas od času zachraňován nejnutnějšími opravami,
přesto byl však v 19. stolletí již jen malebnou zříceninou. Nové období nastalo
až v roce 1951, kdy hrad převzala Národní kulturní komise jako památku první
kategorie. Nyní pečuje o hrad Národní památkový ústav.
Přístup k této hlavní bráně, jež byla zapojena do vnějšího obvodu
opevnění, vedl přes padací most. I když dnes zůstalo z původní brány jen
malebné torzo zříceniny, ukazuje se monumentální pojetí zvláštního
věžovitého tvaru s průjezdní branou, který se vypínal nad nižší siluetou
hradebních zdí a bašt.
Na průčelí věže s branou, na níž byl zavěšen padací
most, a brankou pro pěší, jsou nad dělící horizontální římsou osazeny
plastické pískovcové reliéfy. Na pravé straně velká pravoúhlá deska v
profilovaném rámu s heraldickou výplní, kde jsou vytesány čtyři znaky –
český, moravský, lužický a kunštátský - a český nápis: "Tato věž dělána za
nejjasnějšího krále Jiřího, českého krále, markrabí moravského 1468". Po levé
straně byly pak osazeny gotické reliéfy s postavami již značně zlidovělé
formy. V základovém zdivu zůstal při bráně přízemní prostor vrátnice a
šnekovité schodiště, jímž se vystupovalo do patra věže nad průjezdem.
Stavitel měl na mysli okázale reprezentační přístup k hradu, který měl
přívětivě uvítat a oslnit příchozí. Po levé straně: Muž s kladivem, pod ním
muž se stuhou (patrně hvězdář nebo kouzelník), pod nimi ještě hlava bradáčova.
K
západní straně vstupní věže se připojovala hradební zeď opatřená po celé
své délce ochozem se zubovitě zalamovaným cimbuřím. V nároží nad příkopem se
mírně zalamovala do podoby jakési redukované bašty s dělovými střílnami a v
místech u druhé brány vytvářela přihrádek původní konírny. V jihovýchodním
nároží se pak spojila se zdivem předního paláce.
Od vstupní brány k východní
straně pokračovala silná hradební zeď ke čtvercové baště se třemi dělovými
střílnami, dále až k východnímu nároží. Pod věží paláce ve strategicky
důležitém místě vystupovala opět válcovitá bašta a v jihovýchodním rohu se
zeď spojila se zdivem paláce a uzavřela tak předhradí zevním pásem opevnění.
Za hlavní branou procházíme cestou, jež byla přerušena druhou branou,
otevřenou v další, již slabší zdi, ohraničující parkán a navazující na
obvodní zdivo zadního paláce. Třetí, menší branka, byla v zúženém místě při
nároží paláce a čtvrtá brána, jíž se vstupovalo do nádvoří, tvoří vlastně
průjezd předního paláce. Vnitřní hrad byl vybudován v nepravidelné souměrné
půdorysné osnově s velkým pravoúhlým nádvořím uprostřed a dvěma
dvoupatrovými paláci.
Přední (hlavní) palác se vypíná na konci ostrohu nad strmější jižní částí pahorku, k němuž v části obrácené do nádvoří přiléhá vysoká štíhlá věž. Druhý (zadní) palác se rozkládal na protilehlém konci nádvoří. Boční strany nádvoří uzavíraly vysoké pevné zdi, k nimž byla přistavena dnes již zbořená užší a pravděpodobně i nižší spojovací křídla sloužící k hospodářským účelům.
Přízemí předního paláce zaujímala průjezdní brána s
půlkruhovým portálem obloženým většími kamennými kvádry a dvě neklenuté
místnosti, z nichž každá byla z nádvoří přístupna vlastním půlkruhovým
portálem.
Do obytných prostor prvého patra se vystupovalo představeným
schodištěm v nádvoří a po sklápěcím mostku, po němž zůstaly ještě otvory
kladek a vpadlina ve vstupním prostoru portálu uprostřed fasády, kudy se
vcházelo přímo do středního sálu.
Prostory paláce v obou patrech byly
rozděleny vestavěnými příčkami vždy ve tři sály opatřené původně dřevěnými
trámovými stropy. Prostory vzájemně spojovaly pravoúhlé nebo sedlové
portály. Schodiště do druhého patra bylo opět dřevěné a procházelo východním
rohovým sálem. Po původní výzdobě sálu již nezůstaly stopy. Jen strohé holé
stěny lomového zdiva z pevného kamene ještě dnes zvětšují přísnou
monumentalitu hradního komplexu.
Malebnou siluetu hradu dotvářela vysoká štíhlá věž téměř čtvercového
půdorysu. Byla již položena přímo do nádvoří při obvodní zdi. Pro svou
křehkost a vybroušenou formu ztratila již úplně na svém exponovaném místě
obranný charakter.
Ve své přízemní převýšené části byla zaklenuta valenou
klenbou. Přístup do jednotlivých pater byl jen z představeného dřevěného
schodiště na nádvorní straně věže sedlovými nebo segmentovými portály s
ostěními profilovanými mělkým výžlabkem. Nejzajímavější jsou portály
sedlového tvaru prvního a posledního patra, jejichž hrana je vyžlabena a na
vnější straně pravoúhle orámována oblým prutem, dosedajícím na drobnou
jehlancovou konsolku.
Ve druhém patře věže je prostor zaklenutý křížovou
klenbou s žebry klínového profilu spojující se uprostřed v plochý svorník.
V dalším patře byla hradní kaple. Prostá oltářní mensa byla vložena do
arkádového výřezu hluboké okenní špalety s úzkým oknem, které jediné v
objektu bylo opatřeno jednoduchou gotickou, značně již archaickou trojlistou
kružbou.
Zadní hradní palác je již natolik rozrušen, že se nám zachovalo jen obvodové zdivo do výše prvního patra beze všech detailů a architektonických článků. Ve svém půdorysném rozvržení ukazuje na to, že byl v přízemní části rozdělen na tři sály. Těžko je již dnes zjistitelné, jak bylo uspořádáno jeho první patro.
Stránky vytvořil: Lukáš Bojčuk,
lukas.bojcuk@seznam.cz
Umístění stránky: http://hrad.litice.sweb.cz/
Poslední aktualizace této stránky: