|
tel.: (+420) 603 232 212, (+420) 465 320 627 e-mail: hrad.litice@seznam.cz web: http://hrad.litice.sweb.cz/ |
Turistické informace
Expozice
Návštěvní doba
Vstupné
Dostupnost hradu
Plán hradu a okolí
Prohlídka hradu
Upomínkové předměty
Okolní památky
Historie
Přehled majitelů
Erby majitelů
Historie hradu
Pověsti
Články
Kalendář
Program sezóny 2009
Sezóna 2008
Sezóna 2007
Sezóna 2006
Sezóna
2005
Sezóna 2004
Sezóna 2003
Minulé sezóny
Fotogalerie
Fotografie 1
Fotografie 2
Fotografie 3
Fotografie - mapa
Odkazy a literatura
Literatura a články
Webové stránky
O stránkách
Návštěvnost stránek
Kontakt
Struktura stránek
Vývoj stránek (novinky)
Hrad Litice byl založen někdy koncem 13. stol. za posledních Přemyslovců v rámci kolonizace tehdy ještě řídce osídleného pohraničního pralesa severovýchodních Čech, který byl královským majetkem. Podhůří povodí obou Orlic osídlili členové rodu Drslaviců, kteří zakládali osady v jihozápadních Čechách a vybudovali nejstarší hrady na Plzeňsku - Litice a Potštejn. Jména svých původních rodových sídel přenesli i do své nové državy, kdy vybudovali opěrnou síť nových hradů, z nichž vedle Chocně a Kostelce to byl mocný hrad Potštejn v sousedství našeho hradu Litic. O Liticích máme první písemnou zprávu z roku 1304. Stal se opět brzy zbožím královským, když jej Václav II. směnil za jiné panství s Půtou z Potštejna. Za krále Jana Lucemburského byl hrad zastaven Jindřichovi mladšímu z Lipé. Karel IV. po svém návratu z Itálie do Čech vykoupil řadu královských hradů, mezi nimi i Litice. Později se hrad na krátko dostal do držení pánů z Lichtenburka.
Na počátku 70. let 14. stol. náleží již Litice pánům z
Kunštátu a Poděbrad, v jejichž držení byly téměř po celé 15. stol. Roku 1389
koupil Boček z Kunštátu k Liticím zboží a vesnici Kunvald. Jeho syn Viktorin
stál vždy na straně podobojí a vystupoval proti Zikmundovi. Jako věrný
stoupenec Žižkův osvědčil i své vojevůdcovské schopnosti při vyproštění
Žižky obklíčeného Pražany a panskou jednotou u Kostelce nad L. roku 1424, a
pomohl tak odvrátit nebezpečí porážky. Roku 1421 přitáhla do okolí hradu
Litic a Žampachu slezská knížata s množstvím vojenského lidu a spojila se s
vojsky Půty z Častolovic, Janka Svídnického a Jana Městeckého z Opočna a
okolní krajinu poplenila a vypálila. Po smrti Viktorina roku 1427 zdědil
celé panství jeho syn Jiří z Poděbrad, který je zpočátku zastavil svému
strýci Prockovi z Kunštátu. Za Jiřího patřil hrad mezi nejpřednější pevnosti
v zemi.
Jiří z Poděbrad zaujímá významné místo mezi feudály v zemi.
Po smrti Hynka Ptáčka z Pirkštejna se stal vůdcem mocného východočeského
landfrídu. Již tehdy se od něho očekávalo, že vyvede zemi z těžkých
politických, hospodářských i náboženských zmatků. Dobytí Prahy v roce 1448
zajistilo Jiřímu rozhodující vliv v zemi. Jeho snahou bylo posílit svou
vládu a státní moc vytvořením pevné centralizované monarchie, zavést pořádek
a vytvořit všechny předpoklady a podmínky pro nový hospodářský a kulturní
rozkvět. Oporou jeho moci se stal měšťanstvo-šlechtický svaz a proti panstvu
se opíral o města, hlavně husitská a o příslušníky nižší šlechty. Všechno
jeho počínání bylo vedeno touhou po míru a spravedlnosti. I v zahraniční
politice a obratnou diplomacií se snažil nalézt ve znepřáteleném světě
spojence a přátele a vytvořit obranný svaz evropských panovníků proti
Turkům. Jeho úsilí vyloučit z politického dění náboženské vlivy bylo v jeho
době příliš moderní a daleko předbíhající dobu. Jinak v otázce náboženské se
stavěl proti každému radikalismu. Neváhal proto proti Táboru, který jej
otálel uznat a nechtěl se vzdát svých náboženských zvláštností, vystoupit v
roce 1452 vojenskou silou a podrobit si jej. Přední táborští radikální kněží
byli zajati a uvězněni na Jiříkových hradech, Mikuláš z Pelhřimova na
Poděbradech a Václav Koranda starší na Liticích, kde také zemřel. Tím padly
i poslední překážky, aby v zemi zavládl náboženský mír a jednota v řadách
podobojí. V druhé polovině padesátých let se v Praze formuje bratrstvo, jež
navazuje na učení Petra Chelčického. Tomuto bratrstvu vykázal na Rokycanovu
přímluvu Jiří útulek na panství litickém ve vsi Kunvaldě. Kazatel Řehoř se
svými stoupenci se sem přestěhoval zřejmě v roce 1457. Zde ve vší
odloučenosti od světa založil bratrskou jednotu, jež zde zapustila kořeny a
později dosáhla světové proslulosti.
Přesné datum a místo narození Jiřího z Poděbrad není bezpečně
známo. Patrně to však bylo v dubnu 1420.Za jeho rodiště se udávají
Poděbrady, ale písemné prameny se v tomto tvrzení různí. Není však
vyloučeno, že to byly právě Litice, kde Viktorin v té době byl „seděním“.
Jiří si do roku 1458 vybudoval ve východních Čechách jednak směnami za zboží
moravská, jednak koupí celistvou državu neobyčejné rozlohy, jež byla svou
velikostí po rožmberském panství největší v zemi. Od dvou mohutných opor
Poděbrad na Labi a Litic na Orlici se táhla jednolitě na sever a východ až k
českému pomezí a Minstrberkem vnikala hluboko do Slezska. K tomuto
obrovskému panství patřila i část zeměpanské moci v právu ražení mincí.
Litice se těšily zvlášť velké pozornosti Jiřího. Tvrdý a
nesnadno přístupný hrad si Jiří cenil. Veliké a nákladné úpravy, jež zde
prováděl již jako český král, aby výstavbou nových hradeb, bran a mohutné
věže ještě posílil pevnost tohoto sídla, zavdaly podnět k domněnkám, že se
Litice měly stát Jiříkovým Karlštejnem. Pozdní zprávy (patrně bez dokladové
opory) tvrdí, že Jiří zde chtěl vytvořit pevný úkryt pro korunovační klenoty
a pro zemské desky. Korunovační klenoty ani zemské desky však nikdy nebyly
na hradě ani přechodně uloženy. Bylo jej však nejednou použito za pevné a
bezpečné vězení osob, na nichž zemskému správci a později králi zvlášť
záleželo. Novostavba hradu Litic spadá do doby, kdy Jiří stál v obnoveném
boji proti Matyáši Korvínovi. Opevněné Litice měly přispět k obraně
východních Čech. Matyáš vtrhl do Čech roku 1469 a v okolí Litomyšle a
Vilémova v Železných horách se ocitl v obklíčení vojsk krále Jiřího. Před
naprostou porážkou ho zachránila Jiříkova velkomyslnost.
Po smrti Jiřího z Poděbrad nezůstalo dlouho celé dědictví
nerozdělené. Roku 1472 připadl hrad Litice se vším k tomu příslušejícím
zbožím (rychnovským, častolovickým, černíkovským, jelenským, týnišťským a
městečka Veliš, Most, Postoloprty) Bočkovi z Kunštátu. U všech synů zůstal
litický hrad v úctě, takže i do smlouvy o dělení majetku bylo zapsáno, že
všechny důležité listiny budou uloženy do truhly se čtyřmi zámky, aby každý
mohl mít jeden klíč, truhla měla být uložena na Liticích. Ještě za svého
života postoupil Boček Litice bratru Jindřichovi, ale Jindřich musel své
statky odprodat, poněvadž s zadlužil v boji s králem Matyášem Korvínem o
knížectví minstrberské.
Na radu krále Vladislava projevil zájem o litické
panství Vilém z Pernštejna a v roce 1495 byla již koupě vložena v zemské
desky. K panství tenkrát příslušelo mimo hrad Litice s poplužním dvorem půl
městečka Žamberku a Chocně, Kunvald a řada vesnic a dvorů v okolí. Vilém z
Pernštejna získal zároveň i potštejnské panství, dosud královské zápisné
zboží a všechnu svoji péči na úkor Litic přenesl na hrad Potštejn, který se
stal i správním střediskem všech pernštejnských statků v této krajině. To
byl také počátek chátrání litického hradu, který byl podřízen potštejnskému
úředníku a k jehož opatrování bylo určeno jen nejnutnější služebnictvo s
mnohem menším služným, než se za stejné služby vyplácelo na Potštejně.
Vilém z Pernštejna rozdělil roku 1507 své statky mezi syny
Jana a Vojtěcha. S českým zbožím dostal Litice mladší Vojtěch. Po jeho smrti
roku 1534 dědí všechna panství bratr Jan. Janovým nástupcem a dědicem byl
jeho syn Jaroslav, který však již nebyl tak dobrým hospodářem jako
předchůdci. Nebyl též nábožensky snášenlivý, neboť roku 1547 vypověděl z
celého panství příslušníky Jednoty bratrské. Když zadlužil všechna svá
panství, byl nucen postupně je odprodat a tak roku 1556 zakoupil velké
potštejnské a litické panství Arnošt, falckrabě rýnský a hrabě kladský,
který je však již v příštím roce se ziskem rozprodal dále.
Tak již v roce 1557 prodal hrad Litice s městečkem, k němuž
náležela i polovice města Žamberka a osm vesnic, za 6,625 kop grošů Václavu
Okrouhlickému staršímu z Kněnic.
Avšak ani okrouhličtí Litice dlouho nedrželi, neboť je
již v roce 1562 prodali Mikuláši z Bubna, který k nim přikoupil i tvrz
Doudleby, druhou polovici města Žamberka a dalšími koupěmi zaokrouhlil
litické panství, jež pak zůstalo v držení tohoto rodu až do roku 1809.
Mikuláš si litický hrad oblíbil natolik, že jej učinil svým
rodovým sídlem, ale postavil zároveň zámek v Doudlebách a Žamberku, kde
střídavě pobýval. Tak byl nepohodlný a nepřístupný hrad odsouzen k rychlé
zkáze. Urbář žambereckého panství zachycuje v roce 1657 Litice jako
polorozbořený hrad, kde přední palác mohl sloužit za maštale a skladiště
obilí v čase nebezpečí válek. Roku 1681 byl hrad již zcela opuštěn, ale
dbalo se na to, aby se úplně nerozpadl a provádělo se alespoň zajištění
zadního paláce.
V desolátním stavu byl hrad opět kolem 18. stol., kdy byl i
přední palác propadlý a bez střechy. Asi kolem roku 1770 se pak prováděly
nejnutnější opravy.
O záchranu hradu se usilovalo i v 19. stol. a v létech 1890 –
1894 se na něm uskutečňovaly první větší opravy a zajišťování rozpadlého
zdiva paláců i opevnění. Na plánech oprav a znovuvybudování krovu pracoval i
známý architekt Josef Mocker, ale mnoho z jeho plánů uskutečněno nebylo.
Částečné zajištění a konservování zřícenin bylo prováděno v
létech 1933–35, kdy bylo také upravováno vyhlídkové patro věže.
Stránky vytvořil: Lukáš Bojčuk,
lukas.bojcuk@seznam.cz
Umístění stránky: http://hrad.litice.sweb.cz/
Poslední aktualizace této stránky: